Hluk a jeho zdravotní účinky

 

Zvyšující se hluk v životním prostředí, který současná civilizace nese, se stává stále více faktorem, který vede ke zdravotním potížím. Proto také běží v Evropě projekt s názvem Hluk zabiják. Dokonce i současná vláda má ve svém programovém prohlášení boj proti hluku jako jeden z úkolů. Hluk patří k nejrozšířenějším škodlivinám pracovního i životního prostředí. Vážným problémem se stává v posledních letech, protože rozvoj průmyslu a dopravy zaznamenal nebývalou akceleraci. Hluk je každý nechtěný zvuk, který má rušivý nebo obtěžující charakter, nebo který má škodlivé účinky, bez ohledu na jeho intenzitu, která v mnohých případech nehraje hlavní roli. Pro někoho příjemný zvuk - např. oblíbená hudba - je pro jiného nesnesitelně obtěžující hluk. 

 

Sluchový analyzátor má funkci alarmujícího orgánu. Sluchové podněty jsou biologicky účinnější než zrakové. Převážnou většinu výstražných podnětů z prostředí člověk přijímá sluchem. Organismus nemá žádnou možnost vyřadit sluch z činnosti. Jelikož nemáme "ušní víčka", uši jsou "otevřené " i při spaní a centrální nervový systém zpracovává všechny zvukové podněty. Působením nadměrného hluku na hormonální a imunitní systém dochází k ovlivnění centrálního nervového systému, kardiovaskulárního systému, což vede mj. k civilizačním onemocněním, psychickým poruchám apod. Při hladině hluku již 55 dB je popisována tzv.primární vegetativní reakce na hluk (tj. reakce neovlivnitelná vůlí) . Dojde ke zvýšení aktivity sympatického nervového systému, což se projeví změnami v cévním systému - zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku, snížené prokrvení periferních orgánů, dále dojde ke zvýšení svalového napětí, zvýšení činnosti trávicího ústrojí a následnému rozvoji únavy. Fixací výše uvedených reakcí při dlouhodobé hlukové expozici se hluk uplatňuje jako rizikový faktor při vzniku srdečněcévních a jiných civilizačních onemocnění, které mají prokázaný stresový původ. 

 

K dalším prokázaným negativním účinkům hluku patří změny v metabolismu - zvýšení hladiny cukru, inzulínu, zvýšení krevní hladiny celkových tuků a cholesterolu, což jsou opět rizikové faktory vzniku civilizačních onemocnění (srdeční infarkt, mozková mrtvice, vysoký krevní tlak, cukrovka a další). Pod vlivem hluku dochází ke zvýšenému vyplavování hořčíku z buněk. Obvyklý nedostatek hořčíku v naší stravě a současné působení hluku nebo i jakéhokoliv jiného chronického stresujícího faktoru vede k trvalému snížení hladiny buněčného hořčíku, což může vést až k poškození srdeční svaloviny. 

Nadměrný hluk prodlužuje dobu usínání, vede ke změnám délky i kvality spánku s následnými reakcemi jako je zvýšená unavitelnost, snížená výkonnost.  Dlouhodobá porucha spánku může přispět k oslabení imunitních schopností organismu a zvýšené náchylnosti k infekčním onemocněním. Dalším parametrem, který popisuje škodlivý účinek hluku je jeho rušivost. Je to subjektivní kategorie a rozhodující je pocit obtěžování. Nejvyšší rušivost a rozmrzelost je pociťována při interferenci hlukové zátěže s aktuální aktivitou. Nezáleží na hladině hluku, protože nesnesitelně rušivý může být i sotva slyšitelný zvuk. Více obtěžuje hluk večer a v noci, v letním období, větší rozmrzelost je u ovladatelných zdrojů hluku a lépe je snášen plynulý typ dopravy (dálničního typu) než přerušovaný typ silniční dopravy (přejezdy nákladních vozidel). Hluk ztěžuje proces učení, využívání zásob paměti i průběh tvůrčích schopností, ztěžuje vzájemnou komunikaci, vede k poruchám citové rovnováhy - např. způsobuje zvýšenou rozmrzelost, což může negativně ovlivňovat jak rodinný, tak i společenský život. Pro venkovní prostředí je přípustná hladina hluku 50 dB.

 

Příklady zdrojů hluku: Normální pouliční hluk: 50 dB, jedoucí vlak: 90 dB, maximální hluk motorky ( silniční): 100 dB, křovinořez Husqvarna 333R: 96-102 dB.

Odborné pojednání o hluku lze najít na webových stránkách Státního zdravotního ústavu (www.szu.cz).

 

Vladimír Kutal

 

Kostelní věž ve Vranově na Brněnsku měla být původně opravená do konce letošního roku. Její poškození je ale větší, než se čekalo, a tak se termín dokončení rekonstrukce přesouvá až na jaro. Opravy se navíc prodraží a farnost neví, kde vezme peníze na rekonstrukci i druhé věže. To, že kostelní věže vyžadují náročnou rekonstrukci, se ukázalo při opravách střechy. Ty začaly v roce 2008 a trvaly do roku 2010. Letos měla přijít na řadu severní věž.

Zdroj: iDnes

 

"Poškození věže bylo mnohem větší, než jsme čekali. Bohužel při prohlídkách nahoře se rozsah škod nedal přesně určit, protože jsme se nemohli dostat do všech míst," uvedl stavbyvedoucí Pavel Hrbáč z brněnské firmy, která se zaměřuje na ochranu památkově chráněných objektů. Podle Hrbáče se projevila skutečnost, že se k pokrytí dřevěného skeletu použil měděný plech. Ten byl ve druhé polovině osmnáctého století, kdy se věže budovaly, poměrně drahou položkou. Oplechování ale nebylo dobře provedeno, proto přes ně více než dvě století zatékalo.

 

"Plech jsme mohli odlupovat z dřevěné konstrukce rukama, dřevo pod ním se při dotyku úplně rozpadalo," vylíčil neočekávané potíže Hrbáč. Dílo zkázy dokonaly sluneční paprsky. Zkorodovaná měď během let ztmavla, a tak se do ní opíraly sluneční paprsky víc než normálně. Jak uvedl vranovský farář Karel Hanslík, náklady na opravu věže se původně odhadovaly na 1,6 milionu korun, z toho více než 1,4 milionu tvoří příspěvek z Programu záchrany architektonického dědictví. "Nyní odhadujeme, že opravy vyjdou na minimálně dva miliony korun. Jak budou pokračovat, se proto v tuto chvíli nedá odhadnout," upozornil Hanslík.

 

Severní věž měla být opravená ještě do konce tohoto roku, nyní se zřejmě její rekonstrukce protáhne minimálně do konce dubna, případně do začátku května příštího roku. "Oplechovali jsme pouze špičku věže, dále pokračujeme jen v tesařských pracích," sdělil Pavel Hrbáč. Dodal, že jižní věž bude pravděpodobně ve stejném stavu jako ta severní. Další dva miliony korun se však vranovské farnosti nepodaří jen tak lehce sehnat. Kdy budou opravy pokračovat, proto není jisté.